Nevyřčená slova
Bylo už po pohřbu, ale jedna osoba stála nad hrobem jakoby čekala, že se stane zázrak a mrtvý oživne....
„Proč jsi to udělal, proč si mě tu nechal samotného?!“:řekl Sasuke zvadle, ne arogantně jako vždycky, ale se slyšitelnou bolestí, kterou teď prožívá. „Měl jsem ti všechno říct předtím, dokud jsem mohl, ale hodně jsem se bál a teď toho lituju jako ničeho v životě. Miluju tě Naruto, víc než předtím sám sebe, miluju tě víc než můj vlastní život. Já měl umřít a tys měl žít. Tolik jsi chtěl být Hokage, tolik jsi chtěl být uznávaný, ale já na tebe nezapomenu, nikdy, zůstaneš v mém srdci i kdyby to mělo být jediné co mi jej zaplní.“:šeptl a po tváři se mu skutálela další z milionů slz. Stál u hrobu hodiny a hodiny. Slunce už dávno zašlo, ale Sasuke pořád postával na posmutnělém hřbitově.
Sousoší hokage, Ichiraku, kancelář Tsunade a Akademie, prošel celou Konohu, ale nebyl krok, aby mu ho něco nepřipomnělo. Cestou se stavil do obchodu. Vyšel s flaškou sake a cigaretami.
Trvalo to už týdny od toho dne, kdy pro něj přestal existovat svět,Sasuke odmítal s kýmkoliv navázat řeč, nebo vycházet z domu.
Bylo asi deset dopoledne, když ho z jeho každodenního popíjení vyrušil zvonek, který stejně přehlížel. Z j klidného opíjení se ho vyrušil až děsnej jekot ode dveří: „Sasukeeee, Sasukeeee! Pojď mi otevřít! Mám tu pro tebe něco od Narutaaa!“
Zrovna nezněla, že by nějak truchlila, spíš naopak, byla šťastná a plná elánu. Vyzváněla asi jěště půl hodiny, a tak si Sasuke řekl, že jí radši otevře, nebo, že z ní zešílí. Sasuke si zapálil další a šel se podívat s čím to otravuje. Podávala mu obálku jakoby kdyby se jí štítila„Pro tebe od Naruta!“:řekla a házela na Sasukeho očkama (pohled typu: dej mi pusu, vem si mě a měj se mnou děti, když už nám nezavazí). Natahoval se rukou pro obálku, ale neuvědomil si Sakuřinu přehnanou reakci. „Ty kouříš?!“ :začala na něho řvat jak na malýho haranta. Sasuke si potáhl a všechen kouř ji foukl do obličeje a řekl: „Jsi na lidi hnusná, jsi povrchní a co víc jsi hnusnaá. Jak se opovažuješ na Naruta být tak odporná. Vypadni krávo a už se přede mnou nikdy neukazuj!“ Práskl dveřma a rychle si šel přečíst Narutův dopis.
Drahý Sasuke,
jestli tohle čteš, tak jsem nejspíš mrtvý. Chtěl jsem,abys to věděl i když budu po smrti. Vždycky jsem věděl, že ti to nestinhu říct, bál jsem se , že mě zavrhneš. Já vím, že už od malička jsme byli rivalové a neměli jsme se moc rádi. Ale ve skutečnosti jsem celou dobu trpěl myšlenkou, že už tě neuvidím, že se tě už nikdy nedotknu, že už nikdy neuslyším tvůj krásný hlas. Víš Sasuke já s tebou celou dobu soupeřil jen proto, abych pro tebe byl dost dobrý. Nenávid si mě, zavrhni mě, ale já ti to musím říct, chci, abys to věděl. Sasuke já tě miluju a styděl jsem se ti to říct. Mrzí mě, že jsem ti to nemohl říct osobně.
Miluju tě, s láskou Naruto
S asuke se slzami na tváři padl na kolena a začal si šeptat: „Kdybysme tenkrát měli víc odvahy, třeba bysme byli spolu. Třeba bysme spolu žili.“
Hodil na sebe bundu a běžel se podívat na cvičiště. Prošel si celou Konohu a naposledy zašel do Lesa smrti.
Šel do koupelny, kde si napustil vanu. I s oblečením si sedl do vany, dal si poslení cigaretu, poslední lok sake. Žiletka projela lehce teplou kůží. Nebylo mu smutno, měl radost, že jde za ním. Krev rychle barvila vodu. Z posleních sil napsal něco krví na zeď a přilož cigaretu k ústům. Pořádně si potáhl a zasípal: „Už jdu lás......“ z jeho úst už jen stoupal dým.
Na druhý den ho našli mrtvého ve vaně u něj doma, na zdi bylo napsáno „Miluju tě a jdu za tebou“ . Jeho tělo pohřbili vedle Naruta, přesně jak si přál........
Zatímco v Konoze byl pohřeb a vše v černém, tak v nebi se shledali dva chlapci a přívítali se polibkem se slovy : „Miluju tě.“
Komentáře
Přehled komentářů
Moc pěkná povídka, nakonec vlastně se štasnym koncem :) Píšeš fakt pěkně a SasuNaru je nej :D
SasuNaruuu :D
(Mitsuki, 19. 6. 2010 9:58)